Zatímco ostatní dámy v kavárně si odpoledne hlídají linii a jenom usrkávají z šálků, Viktorka Hlaváčková noří vidličku do rakvičky s pořádnou porcí šlehačky. "Potřebuju přibrat," směje se. Je dost pravděpodobné, že za pár měsíců bude jíst jenom luštěniny, co najde v lese, nebo jídlo, na které ji pozvou místní k sobě domů. A taky neví, kde bude spát a kudy přesně půjde. Pro jednu z nejextrémnějších českých cestovatelek je důležitá samotná cesta. "To, co dělám, je svým způsobem druh meditace," přemýšlí drobná dívka. Je zvláštní ji poslouchat. Vůbec na první pohled nevypadá jako drsňačka a dobrodruh. Ale ve skutečnosti toho má za sebou víc než kdejaký ostřílený cestovatel.